Pracovní podmínky ve firmách jsou různé. Někde je nastaven přísnější režim, jinde panuje uvolněnější přátelská atmosféra. Ale jedno mají všechny společnosti stejné – každou firmu tvoří lidé.
Lidský faktor je alfou a omegou úspěchu. Může firmu posouvat mílovými kroky kupředu, stejně tak však táhnout ke dnu. A hlavní roli v tom vždy hraje spolupráce. Pojďme si tedy na takovou NE–spolupráci mezi obchodním a výrobním oddělením trochu posvítit.
Má zkušenost z návštěv nejrůznějších firem je v podstatě stejná: zaměstnanci z těchto oddělení většinou sedí odděleně, každé oddělení má jiného ambiciózního šéfa a především každé oddělení má pocit, že právě ono je pro firmu naprosto nepostradatelné. Pracovníci z jednotlivých týmů si tu a tam navzájem vyčítají, kdo, kdy, kde a co udělal špatně. Obviňují se z chyb nebo je rovnou házejí na toho druhého.
Určitě znáte hořekování rozpočtářů: tak si to pojďte zkusit, vy chytráci! Na všechno máme strašné málo času, dostáváme nekvalitní a neúplné podklady – někdy oceňujeme z takřka leteckých snímků. A jak máme pak obstát v té ohromné konkurenci, která nabízí to co my, ale za naprosto nesmyslně nízké ceny…
Lidé z realizace mají zase jiné argumenty, často slýchávám: Měli byste vylézt z kanceláře a jít na stavbu. A tam zkusit zakázku realizovat za ty ceny, za které jste to prodali klientovi? Nebo si zkuste najít subdodavatele, kteří to za ty vaše ceny udělají… A tak dále, a tak dále…
Přitom jsou tyto války mezi jednotlivými týmy naprosto zbytečné a nesmyslné. Vždyť kde by byla výroba bez obchodu? A obráceně! Na této úrovni je spolupráce naprosto nezbytná. Obě oddělení musí kopat za jeden cíl – za jednu firmu. A jak tedy nastartovat úspěšnou spolupráci?
Pro začátek by stačilo, aby lidé z obchodu víc vtáhli kolegy z realizace už do procesu dokončování nabídek. Ti přitom nemusejí procházet složitě celý rozpočet a prohlížet položku po položce. Jednoduchou aplikací Paretova pravidla (80/20) jim rozpočtáři z tisíců položek vytáhnou třeba jen desítky těch, které jsou z hlediska celkové ceny rozhodující (o Paretově pravidle ve stavebnictví někdy příště). U nich pak zástupci výroby mohou posoudit nabídkovou cenu, zkorigovat plánované náklady a odhadovanou pracnost či zkontrolovat výměru.
Dále je důležitá zpětná vazba. Zkuste si ve firmě nastavit procesy tak, aby se po dokončení zakázky provedlo její vyhodnocení, a to nejen finanční. Zjistěte, u jakých skupin položek byly „podseknuté“ normohodiny či nereálné náklady. A při přípravě další zakázky se opakovaným chybám vyvarujete. Nebo obodujte a okomentujte jednotlivé subdodavatele a sdílejte tato hodnocení v rámci celé firmy. Obchodníci pak nebudou stále dokola poptávat firmy, se kterými výroba nechce spolupracovat.
Obecně se dá říct, že sdílení informací je základ úspěšné spolupráce. Vždy je potřeba předat do realizace vítěznou zakázku kompletní a se všemi získanými informacemi. Např. tedy včetně toho, koho jste poptali a za jaké ceny, jak byla kalkulována výrobní režie a co bylo započítáno do zařízení staveniště apod.
I já teď sdílím s vámi svoje názory a zkušenosti. A třeba právě tento článek bude tím impulsem ke zlepšení komunikace a spolupráce ve vaší firmě. Co myslíte? Dejte mi vědět, jak to vidíte vy. Rád si vaše názory a postřehy přečtu a zareaguji na ně.
{jcomments on}
